Vicki Parisellové je devětapadesát a její den začíná za svítání – budí dvě vnučky, splétá jim vlasy a shání jídlo z potravinových bank. Spolu se svým šestasedmdesátiletým manželem Salem patří k rostoucí skupině zhruba 1,1 milionu amerických prarodičů ve věku 60 a více let, kteří se vrátili k rodičovské roli ve chvíli, kdy počítali s odchodem do důchodu. Server Business Insider hovořil v posledních měsících s více než padesáti prarodiči v podobné situaci. Důvody byly vždy podobné: smrt dítěte, závislost na drogách nebo zdravotní problémy jejich potomků.
- V USA se o vnoučata na plný úvazek stará přibližně 1,1 milionu lidí ve věku 60 let a více.
- Podle sčítání z roku 2024 žily více než tři miliony dětí v domácnostech, kde měli prarodiče část odpovědnosti za jejich péči.
- Vicki Parisellová vydělává 615 dolarů týdně, její manžel pobírá 1 435 dolarů měsíčně ze sociálního zabezpečení.
Parisellovi mají v dočasné péči vnučky Myaliissu (13) a Tatianu (11). Vicki je jedinou živitelkou rodiny, protože Sal trpí onemocněním ledvin. Peníze rodině většinou nevydrží do konce měsíce. Vicki letos přečerpala účet, když platila nájem, a v červenci obdrželi výpověď z bytu, kterou nyní rozporují. Většinu jídel rodina získává z potravinových bank.
Rozhodli by se stejně, přesto každý den přináší nové starosti
Oslovení prarodiče se shodovali, že by se pro výchovu vnoučat rozhodli znovu bez váhání – hlavně proto, aby děti nemusely do systému pěstounské péče. Zároveň však popisovali, jak je s minimem podpory každodenně sráží finanční i citová zátěž.
„Co se s nimi stane, když umřu, protože nechci, aby skončily v pěstounské péči?“ ptá se podle svých slov často třiašedesátiletá Rebecca Blacková, která v Texasu vychovává dva vnuky.
Dvaašedesátiletá Madalyn Conchola z Arizony adoptovala čtyři vnučky ve věku od sedmi do devatenácti let. Velká část jejího ročního platu 70 000 dolarů plus malý státní příspěvek jdou na jejich výchovu. Po pěti letech podle svých slov vidí, že se dívkám ve škole daří. „Jak čas plyne, tíží mě můj věk a moje schopnost pracovat a vydělávat,“ říká. „Hledám další způsoby, jak si přivydělat.“
Rostoucí nájmy tlačí rodiny, které už tak jen tak vycházejí
Parisellovi pečují o vnučky od roku 2017, kdy se rozpadl vztah jejich dcery Siobhan. Šestatřicetiletá matka dívky stále vídá, ale sama je zatím vychovávat nedokáže. Ještě téhož roku rodinu vystěhovali z třípokojového domu v Lakelandu, protože nezvládli nájem 1 143 dolarů, a přestěhovali se do útulku Armády spásy.
Po dvou letech se dokázali přesunout do pronájmu s malým bazénem. Když ale majitel nemovitost před dvěma lety prodal, čelili prudkému skoku nájemného na 2 075 dolarů měsíčně – to je o 725 dolarů méně na vše ostatní: jídlo, oblečení pro dívky i benzin. Jiné bydlení v jejich rozpočtu nenašli, a tak smlouvu prodloužili.
„Víme, že jsou na tom lidé hůř než my, ale potřebuju si postěžovat, protože jsem frustrovaná,“ říká Vicki ve svém obývacím pokoji, kde nechává zhasnuto, aby ušetřila za elektřinu.
Parisellovi zatím nemohou vnučky trvale adoptovat, protože jejich otec se nevzdal rodičovských práv. Podle dat amerického statistického úřadu z roku 2024 žily přes tři miliony dětí v domácnostech, kde měli prarodiče alespoň částečnou odpovědnost za jejich péči – a mnozí z těchto prarodičů kvůli tomu obětovali finanční jistotu, důchod i vlastní zdraví.
Měla by mít stát nebo obce jasnější systém podpory pro prarodiče, kteří přebírají výchovu vnoučat? Napište nám svůj názor do diskuse.
