Léky na hubnutí rozvířily nepříjemné hovory o tělech v práci

Pro české zaměstnance může být následující situace vzdálená hlavně v jednom bodě: u nás je zdravotní pojištění veřejné a povinné, takže hubnutí kolegy nezvyšuje nikomu jinému pojistné. Přesto se debata, kterou v západních firmách rozpoutaly léky na hubnutí typu GLP-1, dotýká i našich kanceláří v tom nejcitlivějším bodě — jak spolu mluvíme o vzhledu, tělech a zdraví. Příkladem je Isabel Haneder, dvaapadesátiletá pracovnice televizní produkce v Německu, kterou kolegové u oběda rovnou vyzvali, ať popíše, co se stalo s jejím tělem poté, co zhubla.

Haneder popisuje, že byla dotazem „paf“. Ví, že se její tělo za rok a půl užívání léku viditelně změnilo, přesto nečekala, že se její povislá kůže stane tématem k obědu. Nakonec si prý nacpala ústa jídlem, aby fyzicky nemohla dál mluvit. „Probírat u oběda moje prsa? Promiňte, na to nemám náladu,“ říká.

Léky proti obezitě vrátily do hry ideál štíhlosti

GLP-1 je skupina léků, které původně vznikly pro léčbu cukrovky a metabolických potíží a dnes se hojně používají i k hubnutí. Jejich rozšíření podle sociologů posunulo veřejné vnímání zpět k „štíhlému ideálu“. „Vrátilo to na pořad dne tenčí představu vzhledu,“ říká Alka Menon, socioložka z Yaleovy univerzity, která připravuje knihu o společenských dopadech těchto léků.

Debaty o dietách a postavách přitom v práci nejsou nové. Nová je nejistota, kde leží červená čára. Zatímco dřív panovala aspoň částečná kulturní (a někdy i právní) shoda, že explicitní poznámky o velikosti těla jsou tabu, léky na hubnutí tuto hranici rozostřily.

V americkém modelu se do sporu promítají i peníze za pojištění

Právník specializující se na pracovní právo David Holt upozorňuje, že sdílet informace o sobě samém smí zaměstnanec vždy — to podle něj „převažuje nad vším ostatním“ v pracovním právu. Problém vzniká až v sociálním a finančním kontextu.

A právě finanční rovina je typicky americká. Zaměstnanci v USA jsou přes náklady na zdravotní pojištění provázáni se svými kolegy: nákladná léčba jednoho může zvednout pojistné všem. Podle studie Employee Benefit Research Institute může rozšíření krytí o léky pro lidi s nadváhou zvýšit pojistné o 10,4 procenta; i při doplatku 90 dolarů (zhruba 2 000 korun) by pojistné vzrostlo o 9 procent.

Vzniká tak paradoxní napětí: jedni chtějí mít léky hrazené kvůli vlastnímu hubnutí, druhým vadí, že mají platit za to, co považují za cizí volbu životního stylu.

Personalisté jsou tak podle Amita Shaha z firmy Virta Health nuceni dělat rozhodnutí připomínající medicínskou úvahu za své kolegy. Jeden manažer, s nímž spolupracuje a který podobná rozhodnutí dělá dvě dekády, prý označil poslední dva roky za nejnáročnější ve své kariéře. Caroline Susie z poradenské firmy MercerWell dodává, že zaměstnavatelé se snaží „vyvážit empatii s ekonomikou“. Zajímavé přitom je, že třeba drahá onkologická léčba podobné vášně nebudí. „Poznámku o někom, kdo žije s nadváhou, uděláte, ale o někom, kdo žije s rakovinou, ne,“ říká Susie.

Změna postavy může měnit i to, jak nás okolí bere

Druhým problémem je vnímání kolegů. Stigmatizace kvůli váze má prokazatelné dopady od duševního zdraví po přehlížení při povyšování. Výzkum podle reportáže ukázal, že ženy, které zhubly díky GLP-1, jsou častěji přijímány do práce nebo si snáz najdou partnera.

Právnička Melissa z generace X po zhubnutí odešla studovat do zahraničí a přemýšlí, zda za pocitem nově získaného respektu ve třídě nestojí právě její změněné tělo. „Mám pocit, že se mi přiznává větší odbornost, než si zasloužím,“ říká.

Charlotte Markey, psycholožka z Rutgersovy univerzity, dodává, že lidé se přes řeči o dietách a tělech snaží navazovat vztahy — jenže výzkum ukazuje, že vést takové hovory konstruktivně je téměř nemožné.

Setkali jste se v práci s nevyžádanou poznámkou o svém vzhledu nebo váze? Kde by podle vás měla ležet hranice mezi přátelským zájmem a nepatřičným komentářem? Podělte se o svůj názor v diskusi.