Vesmírný dalekohled Jamese Webba je společný projekt americké NASA, Evropské kosmické agentury (ESA) a Kanadské kosmické agentury, který od svého vypuštění na konci roku 2021 slouží jako pomyslný nástupce Hubbleova teleskopu. Pracuje především v infračervené oblasti a dokáže tak proniknout k detailům, které ve viditelném světle zůstávají skryté. Právě tuto schopnost teleskop znovu předvedl, když pořídil dosud nejostřejší a nejdetailnější snímek takzvané Lví mlhoviny (NGC 2392), objektu vzdáleného přibližně 5000 světelných let od Země v souhvězdí Blíženců.
- Webbův teleskop zobrazil Lví mlhovinu kombinací dat z kamer NIRCam a MIRI.
- Uprostřed mlhoviny se nachází bílý trpaslík, který svým zářením formuje okolní plyn a prach.
- Astronomové odhadují, že mlhovina se rozptýlí přibližně za dalších 10 000 let.
Mlhovina dostala své jméno podle nápadného tvaru, který připomíná lví tvář nahlíženou zpředu. Už v roce 2000 ji fotografoval Hubbleův teleskop a jeho snímky ukázaly nejen charakteristickou podobu objektu, ale také řadu mlhavých útvarů připomínajících komety. Nové záběry z Webbova dalekohledu ale odhalily jemné struktury plynu a prachu, které při dřívějších pozorováních zůstávaly ukryté.
Ostřejší pohled díky infračervenému záření
Podle informací NASA vznikl snímek kombinací dat ze dvou přístrojů. Kamera NIRCam zachycuje blízké infračervené záření, zatímco nástroj MIRI pracuje ve střední infračervené oblasti. Astronomové tak vidí nejen celkový tvar mlhoviny, ale i drobné shluky prachu a oblasti ionizovaného plynu. Ty společně tvoří komplikovaný systém bublin, prstenců a skořápek, který se kolem středu rozpíná už několik tisíc let.
Na první pohled se Webbovy snímky podobají optickým záběrům Hubblea, jeho infračervené přístroje ale zvýrazňují určité detaily. Patří k nim kompaktní shluky prachu, které se na obrázku jeví červené, oranžové a žluté, i opar způsobený ionizovaným plynem.
Uprostřed mlhoviny zůstalo horké jádro hvězdy
Klíč k celému útvaru se nachází přímo v jeho středu. Zůstalo tam extrémně horké jádro původní hvězdy – bílý trpaslík. Hvězda podobná Slunci se v závěrečné fázi svého života stává nestabilní a postupně odvrhuje své vnější vrstvy do okolního prostoru. Z tohoto materiálu vzniká planetární mlhovina, zatímco odhalené hvězdné jádro dál svým intenzivním zářením ovlivňuje okolní plyn a prach.
Na rozdíl od hmotnějších hvězd, které svůj život končí explozivní supernovou, hvězdy s nižší hmotností po vyčerpání vodíkového a heliového paliva začínají pulzovat a pozvolna odhazují své obaly. Podle zdrojů právě tímto způsobem vzniká většina pozorovatelného prachu ve vesmíru.
V případě Lví mlhoviny bílý trpaslík doslova formuje své okolí – jeho záření vytváří bublinu ionizovaného plynu, která tvoří samotný „obličej“ lva.
Jak se tato bublina rozpíná, postupuje okolním materiálem a z velké části ničí prach, který jí stojí v cestě. Původní hvězda byla podle zdrojů bohatá na kyslík. Samotná „hříva“ odpovídá vnitřní části prachového obalu osvětleného centrálním trpaslíkem. Na jejích okrajích lze spatřit shluky připomínající chomáče srsti nebo kometární ohony. Ve skutečnosti jde o husté koncentrace prachu, které přežily ničivé záření a zároveň fungují jako štíty chránící materiál za nimi.
Snímek zachycuje jen okamžik dlouhého kosmického příběhu
Vědci stále úplně nerozumějí tomu, proč plyn v planetárních mlhovinách vytváří tak složité soustavy prstenců a skořápek. Detailní snímky z Webbova teleskopu mohou pomoci tento proces lépe pochopit – zůstává aktivní oblastí astronomického výzkumu.
Obraz, který Webb zachytil, je přitom jen okamžikem v mnohem delším ději. Plyn a prach se stále pohybují směrem od centrální hvězdy a vzhled mlhoviny se proto postupně mění. Astronomové odhadují, že lví podoba objektu se rozptýlí přibližně za dalších 10 000 let, což je z pohledu vesmíru poměrně brzy.
Pro pozemského pozorovatele je Lví mlhovina zároveň názornou ukázkou toho, jak může jednou vypadat konec života hvězdy podobné našemu Slunci. Zánik hvězdy zde neznamená okamžitý konec, ale dlouhý proces, během něhož odhozený materiál putuje prostorem, září a vytváří pozoruhodné struktury.
Fascinují vás snímky z Webbova teleskopu a to, co odhalují o životě a zániku hvězd? Podělte se o svůj názor v diskusi.
