Ženy, u kterých je později diagnostikována endometrióza, výrazně častěji užívají antidepresiva a léky proti úzkosti a mnohem častěji přicházejí do kontaktu s psychiatrickými odděleními nemocnic než ostatní ženy. Tento vzorec se přitom neobjevuje až po stanovení diagnózy — je patrný již deset let předem. Vyplývá to z rozsáhlé nové dánské studie založené na registrech, kterou provedla Aarhuská univerzita na datech 136 842 žen a publikovala v odborném časopise Human Reproduction.
- Ženy s endometriózou užívaly ještě před diagnózou o 29 % více antidepresiv a o 16 % více léků proti úzkosti.
- Po diagnóze rozdíl vzrostl na 40 %, respektive 46 %.
- Studie vychází z dat 136 842 žen a byla publikována v časopise Human Reproduction.
Rozdíl v psychickém zdraví je patrný roky před diagnózou
Podle výzkumnice Marie Josiasen, doktorandky na Ústavu veřejného zdraví, je nejpřekvapivější to, jak zřetelný a trvalý daný vzorec je. „Co nás překvapilo, bylo to, jak jasný a přetrvávající vzorec byl a že se rozdíl v čase nezmenšoval. Naopak, ženy s endometriózou soustavně vyzvedávaly více receptů na antidepresiva než ženy bez tohoto onemocnění po celé sledované období, tedy od deseti let před diagnózou do deseti let po ní,“ říká.
Konkrétně ženy s endometriózou v letech před stanovením diagnózy vyzvedly o 29 % více receptů na antidepresiva a o 16 % více na léky proti úzkosti. Po diagnóze se tento rozdíl zvýšil na 40 % u antidepresiv a 46 % u léků proti úzkosti.
Proč psychická zátěž provází toto onemocnění
Endometrióza je chronické onemocnění, při němž se tkáň podobná děložní sliznici vyskytuje mimo dělohu, což bývá spojeno s dlouhodobými bolestmi a v řadě případů i s problémy s plodností. Diagnostika bývá často zdlouhavá, což pro pacientky znamená dlouhé období nejistoty. Studie sama neurčuje, co přesně psychickou zátěž způsobuje, Josiasen ale poukazuje na několik pravděpodobných vysvětlení.
„Je možné, že mezi příčiny patří dlouhotrvající bolest, nejistota ohledně příčiny příznaků a frustrace z toho, že člověk nemůže žít život, jaký by chtěl. Pro některé ženy může být velkou psychickou zátěží i problém s plodností,“ uvádí.
Jedním z nejpozoruhodnějších zjištění je podle autorů to, že se psychická zátěž po stanovení diagnózy nezmírní — naopak se rozdíl oproti ženám bez endometriózy v následujících letech ještě prohlubuje.
„Diagnóza může být úlevou, ale zároveň znamená vyrovnat se s tím, že má člověk chronické onemocnění,“ vysvětluje Josiasen.
Co z toho vyplývá a na co se výzkum zaměří dál
Je třeba zdůraznit, že jde o studii založenou na registrech, která ukazuje souvislost, nikoli příčinu a následek — nedokazuje tedy, že endometrióza psychické potíže přímo způsobuje, ani neříká, zda by dřívější stanovení diagnózy dokázalo psychickou zátěž zmírnit. Pro pacientky a jejich lékaře nicméně zjištění naznačuje, že duševní zdraví by mělo být součástí péče o ženy s tímto onemocněním, a to i v období, kdy diagnóza ještě nebyla stanovena.
V rámci svého doktorského projektu chce Josiasen prozkoumat, jakou roli hraje hormonální antikoncepce v duševním zdraví žen s endometriózou. „Vidíme, že mnohé dostávají léky a jsou v kontaktu s psychiatrickými službami. Stále nám ale chybí pochopení toho, co těmto ženám skutečně pomáhá. A právě k tomu chci přispět,“ dodává.
Setkaly jste se ve svém okolí s dlouhou cestou k diagnóze endometriózy? Jaké zkušenosti máte s tím, jak zdravotníci vnímají psychický rozměr chronické nemoci? Podělte se s námi v diskuzi.
