Vědci z australské Monash University zjistili, že prostředí, ve kterém člověk užije psilocybin, zásadně formuje způsob, jakým se jeho mozek pod vlivem této látky přeorganizuje. Pětiletá studie zveřejněná v časopise Nature je podle autorů největší svého druhu provedenou na jednom pracovišti – tým sledoval mozkovou aktivitu 62 zdravých dospělých před podáním psilocybinu a po něm, a to při odpočinku, meditaci, poslechu hudby a sledování filmu. Ukázalo se, že to, co dřívější výzkumy popisovaly jako chaotický rozpad mozkových sítí, ve skutečnosti skrývá nový, kontextem řízený řád.
- Studie zahrnula 62 zdravých dospělých, kteří dosud psychedelika nikdy neužili.
- Jde o dosud největší soubor dat z neurozobrazování psychedelik pořízený na jednom pracovišti.
- Reorganizace mozku byla nejsilnější u lidí s pozitivním zážitkem a pocitem menšího oddělení od okolí.
- Výsledky byly publikovány v časopise Nature.
Psilocybin je psychoaktivní látka obsažená v takzvaných lysohlávkách. Podobně jako většina psychedelik působí prostřednictvím konkrétního typu serotoninového receptoru v mozku, což vyvolává charakteristické halucinace a euforii a zároveň podněcuje neurální plasticitu – schopnost mozku vytvářet nová spojení. Právě tato schopnost rozebrat a znovu poskládat klíčové mozkové sítě činí z psilocybinu zajímavý nástroj pro léčbu duševních onemocnění, jako jsou deprese, posttraumatická stresová porucha nebo úzkosti.
Umělá inteligence odhalila skrytý řád v chaosu
Dosavadní výzkum se podle autorů opíral hlavně o průměrovanou mozkovou konektivitu napříč skupinami dobrovolníků, takže bylo obtížné zachytit, jak řád vzniká dynamicky v jednotlivých mozcích a v různém prostředí. Nový tým proto porovnal záznamy EEG a funkční magnetické rezonance a mozkovou aktivitu sledoval okamžik po okamžiku pomocí strojového učení.
Krátce po podání psilocybinu účastníci se zavřenýma očima postupně zhlédli pětiminutový přírodní film, prožili pět minut odpočinku, pět minut řízené meditace a sedm minut poslechu hudby. Analýza ukázala, že zdánlivý nepořádek v jejich mozcích obsahoval struktury, které se úzce shodovaly s tím, co člověk právě prožíval.
„Pod vlivem psilocybinu se mozkové sítě, které nám pomáhají zpracovávat vnitřní svět i svět kolem nás, staly méně odlišnými, ale přeorganizovaly se do vzorců, které odrážely to, co lidé prožívali,“ uvedl hlavní autor studie Devon Stoliker.
Rozpuštění hranice mezi „já“ a světem
Objevení řádu bylo nejsilnější u těch, kteří popsali hluboký a pozitivní zážitek charakterizovaný výrazným oddělením vlastního já od okolí. Tento stav, který výzkumníci označují jako sebe-rozpouštějící a hranice-rozpouštějící zážitek, bývá laicky nazýván „smrtí ega“ a mohl by být klíčem k terapeutickým přínosům psychedelik.
„Hranice mezi já a světem nemusí být pevná,“ říká Stoliker. „Naše zjištění naznačují, že mozkové systémy tuto hranici aktivně udržují a psilocybin ji dokáže dočasně rozpustit.“ Lidé, u nichž byla reorganizace silnější, navíc podle výzkumníků následující den uváděli výraznější pozitivní psychologické změny.
Proč na prostředí a průběhu sezení záleží
Zásadní zjištění se týká role kontextu. Vzorce mozkové aktivity se lišily podle toho, zda účastník odpočíval, poslouchal hudbu, meditoval nebo sledoval film. „To ukazuje, že kontext není jen pozadím psychedelického zážitku,“ uvedl vedoucí výzkumník profesor Adeel Razi. „To, co člověk dělá a na co se soustředí, formuje, jak jeho mozek reaguje.“
Pro medicínu to má praktický význam. Na rozdíl od mnoha běžných psychiatrických léků, které se užívají denně, nelze klinickou účinnost psychedelik oddělit od prostředí a nastavení mysli, v němž jsou podávána. To znamená, že samotný zážitek během terapeutického sezení může být podstatnou součástí toho, jak léčba vyvolává trvalou psychickou změnu – nikoliv nepříjemným vedlejším účinkem, který by bylo lepší potlačit.
Cesta k léčbě šité na míru
Podstatná je i schopnost měřit reakci u každého jednotlivce zvlášť. Díky umělé inteligenci dokázali vědci reorganizaci sledovat individuálně, což by mohlo mít význam pro budoucí léčbu. „Pokud se to podaří přenést na pacienty, mohlo by to lékařům jednou pomoci pochopit, jak někdo reaguje, a předpovědět, kdo z léčby s největší pravděpodobností profituje,“ uvedl Razi.
Autoři zároveň upozorňují, že jde zatím o výzkum na zdravých dobrovolnících. „Důležitou otázkou není, zda psychedelika nahradí stávající léčbu, ale kteří pacienti z ní mají prospěch, za jakých podmínek a jak spolehlivě lze těchto přínosů dosáhnout,“ dodává Razi. Dalším krokem má být ověření, zda lze zjištěné individuální mozkové „otisky“ zobecnit natolik, aby předpovídaly smysluplnou terapeutickou změnu.
Téma má i širší souvislosti: podle autorů je Austrálie první zemí na světě, která legalizovala psilocybin pro léčbu deprese odolné vůči běžné terapii a MDMA pro posttraumatickou stresovou poruchu. Podobné cesty nyní zkoumají Spojené státy i další státy, což z tohoto výzkumu dělá potenciální vodítko pro to, jak podobné terapie zavádět bezpečně a odpovědně.
Měla by se podle vás léčba psychedeliky rozšířit i k nám, nebo je na to ještě příliš brzy? Podělte se o svůj názor v diskusi.
