Na sociální síti TikTok se formuje svébytný žánr obsahu, který jeho příznivci označují za tvorbu „influencerů samoty“. Jde o ženy, které bez příkras a bez okázalého sebeprezentování natáčejí zcela běžné momenty svého života o samotě – od přípravy večeře přes vracení balíků na poště až po psaní deníku. Autorka osobní úvahy pro magazín Vogue popisuje, jak ji sledování těchto tvůrkyň paradoxně činí méně osamělou, přestože sama žije sama po rozchodu se svým partnerem, s nímž sdílela domácnost.
- Na TikToku roste skupina tvůrkyň, které sdílejí každodenní život o samotě bez příkras.
- Mezi jmenovanými je Lana Isa (@lanasololife), která se sama popisuje jako „dívka bez přátel“.
- Autorka popisuje rozdíl mezi tím být sám a být osamělý na pozadí vlastní zkušenosti.
Obyčejné momenty, které získávají nový význam
Fenomén, o kterém autorka píše, stojí na zdánlivém protikladu: obsah, jenž má hodnotu právě proto, že nic nepředstírá. První tvůrkyní, se kterou se autorka setkala, byla Lana Isa, vystupující pod profilem @lanasololife. Sama sebe označuje za „dívku bez přátel“ a natáčí se při všedních činnostech, jimž dodává na výjimečnosti hrdost, s jakou přijímá svou nezávislost, i klid v tichu, které doprovází život o samotě.
Autorka se přiznává, že ji zaujala právě absence pózy. Sama se snaží řídit příkladem spisovatelky Nory Ephron a připravovat si i o samotě plnohodnotnou večeři, jako by hostila návštěvu. Klade si ale otázku, zda hotové bramborové hranolky z trouby, které Isa naservíruje, nejsou ještě odvážnějším způsobem, jak žít o samotě – protože odmítají představu, že se člověk musí sám o sebe okázale starat, aby byl ve vlastní společnosti spokojený.
Proč tento typ obsahu rezonuje
Význam tohoto trendu tkví v tom, že normalizuje způsob života, který bývá společensky vnímán jako selhání či dočasný stav. Autorka připomíná, jak málo žen v její rodové linii mělo vůbec možnost žít bez mužského partnera. V tomto kontextu působí veřejné budování osobnosti kolem soukromí a samoty jako něco jemně radikálního.
Klíčové podle autorky je, že tyto tvůrkyně se ne vždy usmívají a ne vždy opěvují svůj životní styl.
Právě to autorku oslovuje nejvíc: přiznávají, že jim jejich samota ne vždy vyhovuje, že páteční večery bez plánů je někdy dělají nešťastnými, a mluví o tom otevřeně. Připomínají tak divákům, že člověk nemusí být se svým životem stoprocentně smířený, aby z jeho podmínek mohl čerpat radost.
Rozdíl mezi tím být sám a být osamělý
Osobní rovina textu ukazuje, kam podobný obsah může vést. Autorka, která vyrůstala jako jedináček a dnes žije sama – část času s malým psem –, popisuje, že si svůj samostatný život vybrala a většinou ho má ráda. Přesto přicházejí chvíle pochybností, kdy si klade otázku, zda nějakým způsobem neselhává. V takových momentech se obrací právě na své „LonelyGirls“, jak tvůrkyním přezdívá.
Závěr úvahy nehodnotí jeden způsob života jako lepší než druhý. Autorka zdůrazňuje, že ať už má člověk bohatý společenský život, nebo tráví většinu času sám, jde v jádru o totéž – o ženy, které žijí samy, vaří si večeři, vracejí balíky a snaží se naplnit ticho, nebo v něm jen v klidu setrvat.
Sledujete i vy tvůrce, kteří otevřeně mluví o životě o samotě? Dodává vám takový obsah klid, nebo naopak? Podělte se o svůj názor v diskusi.
