Pro čtenáře v Evropě, kde nakládání s osobními údaji rámuje jednotná ochrana soukromí, může být americká realita překvapivá: neexistuje tam jednotné pravidlo, kdo a za jakých podmínek se smí dostat k záznamům z policejních tělových kamer. To, jestli vůbec nějaký záznam existuje a jestli ho člověk uvidí, závisí čistě na tom, ve kterém státě a městě se pohybuje. V době, kdy se po amerických obcích šíří kamery s umělou inteligencí od firem jako Flock či Axon, se dohled na veřejnosti stává jedním z klíčových témat nadcházejících let.
- Tělové kamery jsou povinné jen v osmi amerických státech, jinde se používají nahodile.
- O záznam může teoreticky požádat téměř kdokoli přes žádost obdobnou americkému FOIA.
- Podle průzkumu ProPublica z roku 2023 chybí nebo je zadržen záznam u většiny úmrtí způsobených policií.
Debata o dohledu se přitom neomezuje jen na tělové kamery. Pozornost přitahují především automatické čtečky registračních značek (ALPR). Skupiny jako DeFlock, která provozuje otevřenou mapu kamer Flock, upozorňují na to, jak všudypřítomné tyto systémy jsou. Podle uváděných případů byla jedna kamera Flock použita ke sledování jednoho řidiče více než 500krát a sedmnáct policistů v Georgii je využilo nezákonně ke sledování osob.
Umělá inteligence, která má „předvídat“ hrozby
Některé policejní sbory zvažují, že do tělových kamer zapojí takzvanou agentní umělou inteligenci, jež by měla „předvídat“ a „určovat“ hrozby. Uvozovky jsou na místě — algoritmy nejsou v samostatném usuzování spolehlivé a dospívají k chybným závěrům. Právě tady se láme otázka, zda kamery vůbec vedou k větší odpovědnosti policie, nebo se z nich stává další nástroj plošného sledování.
Přístup k záznamu je věcí každého státu zvlášť
Teoreticky může o záznam z tělové kamery požádat téměř kdokoli a v mnoha případech musí být záběry ze zákona zveřejněny. Zájemce obvykle podává žádost o veřejné informace, podobnou americké žádosti podle zákona FOIA, ale specifickou pro dané město a sbor. Jestli ale informace skutečně dostane — a zda si její vydání dokáže zaplatit — je věc druhá.
Kamery na těle policistů jsou dnes povinné jen v osmi státech: v Coloradu, Connecticutu, Delaware, Illinois, Marylandu, New Jersey, Novém Mexiku a Jižní Karolíně. Jinde se používají nahodile, takže leckde žádný záznam k dispozici být nemusí.
Podle organizace The Reporters Committee for Freedom of the Press mají Iowa, Massachusetts, Mississippi, Montana, New Jersey, New York, Rhode Island a Virginie navržené zákony o přístupu veřejnosti, které dosud nevstoupily v platnost. Alabama a Havaj podobnou úpravu nemají vůbec. Aljaška, Maine, Nové Mexiko, Jižní Dakota, Západní Virginie a Vermont přijaly jen okrajové předpisy, které otázku veřejného přístupu nechávají nejednoznačnou. Ostatní státy mají pravidla, jež limity a povinnosti stanovují, přičemž řada z nich umožňuje policii záběry zadržet nebo upravit, aby zůstala zachována anonymita obětí či byly zakryty citlivé informace a zranění.
Proč by to mělo zajímat i evropského čtenáře
Pro publikum ve střední Evropě je americká roztříštěnost varováním i srovnáním zároveň. Ukazuje, jak rychle se technologie plošného dohledu dokáže rozšířit dřív, než se stačí ustálit pravidla o tom, kdo data drží a kdo se k nim dostane. Zkušenost z USA naznačuje, že samotná existence kamery ještě nezaručuje transparentnost — pokud právě u většiny úmrtí způsobených policií záznam chybí nebo je zadržen, je otázka, nakolik technologie skutečně slouží k dohledatelnosti a odpovědnosti.
Měla by být pravidla přístupu k záznamům z policejních kamer jednotná, nebo je lepší, když si je určuje každý region sám? Napište nám, jak to vidíte.
