Imunoterapie, tedy léčba, která pomáhá vlastnímu imunitnímu systému rozpoznat a zničit nádor, znamenala v onkologii zásadní obrat. U některých nejčastějších a nejobtížněji léčitelných typů rakoviny — mezi něž patří karcinom prostaty, slinivky břišní i takzvaně trojnásobně negativní karcinom prsu — ale často zůstává bez účinku. Tři nezávislé výzkumné týmy v USA nyní zveřejnily odlišné experimentální strategie, jak takové „studené“ nádory zpřístupnit imunitnímu útoku. Výsledky pocházejí z laboratoří a zvířecích modelů, ke klinickému nasazení tak vede ještě dlouhá cesta.
- Univerzita v Rochesteru použila nástroj založený na CRISPR, aby nádory prostaty zviditelnila pro imunitní buňky.
- Tým z Chicagské univerzity naprogramoval střevní bakterii Bifidobacterium longum, aby uvnitř nádoru slinivky uvolňovala imunitní látku.
- Houston Methodist vyvinul biologicky rozložitelný implantát velikosti rýže, který léčivo dávkuje přímo do nádoru.
Proč imunoterapie u řady nádorů nezabírá
Většina těchto nádorů se označuje jako „imunitně studená“: přitahují jen velmi málo T-lymfocytů, tedy imunitních buněk. Bez dostatečného počtu T-buněk uvnitř nádoru má imunoterapie malou šanci zafungovat. Všechny tři nové přístupy proto míří na stejný cíl — zvýšit počet imunitních buněk pronikajících do nádoru a zesílit jejich útok.
„Imunitní léčba je zásadně odlišný způsob, jak léčit rakovinu, a skvělý, protože pacientům nemusíte podávat hrozné léky, které sice zabíjejí nádor, ale poškozují i zdravé buňky,“ uvedl spoluautor rochesterské studie Eric J. Wagner.
CRISPR mění RNA nádoru prostaty
Vědci z University of Rochester Medicine vyvinuli experimentální technologii cílící na RNA, která má nádory prostaty učinit pro imunitní systém viditelnějšími. Pomocí nástroje založeného na CRISPR upravili RNA uvnitř nádorových buněk tak, aby buňky lákaly více imunitních buněk. V pokusech na myších tato úprava zlepšila odpověď nádorů na takzvanou checkpoint terapii — do nádorů proniklo více imunitních buněk, které rakovinu napadly. Práce publikovaná v časopise Nature Biomedical Engineering navazuje na objev Wagnerova týmu starý dvanáct let, kdy při studiu glioblastomu zjistili, že mnohé mRNA v nádorových buňkách jsou kratší než obvykle, což nádorům pomáhá přežívat a unikat léčbě.
Naprogramovaná bakterie proti nádoru slinivky
Tým z University of Chicago vsadil na jiný nosič — probiotickou střevní bakterii Bifidobacterium longum. Upravený kmen nazvaný BifidoSumIL-2 má přímo v nádoru uvolňovat pozměněnou formu interleukinu-2 (IL-2), silné imunitní molekuly aktivující T-lymfocyty. Klasická léčba IL-2 může vyvolávat závažné vedlejší účinky, upravená verze SumIL-2 proto cíleněji stimuluje protinádorové T-buňky. Bakterie roste jen v prostředí s nízkým obsahem kyslíku, jaké panuje uvnitř mnoha pevných nádorů, zatímco ze zdravých, kyslíkem bohatých tkání je organismus odstraněn. „Velkou nenaplněnou potřebou byla rakovina slinivky, to měl být náš vrchol, který zdoláme,“ uvedl Ralph Weichselbaum. Léčba potlačila růst nádorů slinivky a účinek se zesílil při kombinaci s chemoterapií, radioterapií či imunoterapií. Výsledky vyšly v Science Advances.
Rozložitelný implantát velikosti rýže
Třetí cestu zvolili vědci z Houston Methodist Research Institute. Vyvinuli biologicky rozložitelný implantát o velikosti rýžového zrna, označovaný b-NDES, který funguje jako malý zásobník léčiva vsazený přímo do nádoru a postupně z něj uvolňuje látky stimulující imunitu. Po čase se v těle sám bezpečně rozloží, takže není nutné jej chirurgicky odstraňovat. V předklinických modelech trojnásobně negativního karcinomu prsu vědci implantát zkombinorali s ozařováním a dvěma imunoterapeutiky. Léčba podle studie zcela odstranila nádory u 60 % modelů, aniž by způsobila významné vedlejší účinky jinde v těle. „Snažíme se zažehnout oheň přímo uvnitř nádoru,“ popsala spoluautorka Corrine Chua. Podle spoluvedoucího Alessandro Grattoniho by přístup mohl mít širší využití u pevných nádorů, kam lze implantát umístit, včetně slinivky nebo plic. Práce vyšla v Journal of Controlled Release.
Pro čtenáře to znamená, že věda hledá hned několik odlišných klíčů ke stejnému zámku — proměnit nádory, na které dnešní imunoterapie nestačí, v cíle, jež imunitní systém dokáže rozpoznat. Žádná z metod ale zatím neprošla klinickými testy na lidech.
Který z těchto přístupů vám přijde nejnadějnější — genetická úprava RNA, naprogramovaná bakterie, nebo rozložitelný implantát? Podělte se o názor v komentářích.
